Ještě jako malý kluk jsem někde ochutnal sušené maso, a tak moc mi zachutnalo, že jsem ho okamžitě začal sušit různými způsoby sám – na topení, nad krbem, na sluníčku, v troubě, a nebo jen tak v průvanu. Sušil jsem opravdu vše a postupem času mi to docela začalo jít.
Po střední škole jsem nějaký čas cestoval po světě. Kdekoliv jsem byl, ochutnával jsem místní jerky a hlavou se mi začala honit myšlenka, že po návratu domů musím začít experimentovat. S příchutěmi a se způsoby úpravy. Sušil jsem v troubě a maso chutnalo tak dobře, že mi kamarádi začali říkat, ať ho prodávám.
Koupil jsem v papírnictví takové ty sáčky dealeráčky a v Malování jsem si udělal etikety. Potom jsem dal přátelům do hospody první várku na podpultový prodej. Když jsem se po čase zeptal jak to jde, zjistil jsem, že se neprodal jediný balíček, protože ještě v ten samý den všechno snědli barmani. Když se mi to tak stalo po několikáté a každý, komu jsem dal ochutnat, se stal pravidelným zákazníkem, řekl jsem si: "OK, jdu do toho naplno."
Pronajal jsem si místnost ve staré továrně a přestavěl ji na řeznickou manufakturu. A po velmi dlouhých a komických strastech, kdy se člověk bez zkušeností s úřady snaží zlegalizovat provozovnu masné výroby, jsem konečně začal sušit ve velkém. Od té doby jsem ušel kus cesty, ale maso pořád vyrábím se stejnou láskou a nadšením jako na začátku.